Výuka v heterogenní skupině

Kvůli velkému příchodu vícejazyčných dětí se vyučující ocitají v nelehké situaci, a to učení češtiny (ale i ostatních předmětů) v heterogenních skupinách/třídách.

Výuka v heterogenní skupině je jako výuka v jednotřídce. Ve třídě se schází děti, z nichž zpravidla žádné dvě nejsou na stejné jazykové, vědomostní a věkové úrovni. Někteří pracují ve třídě už několik měsíců, jiní jsou noví. Během školního roku děti přichází a odchází a jejich počet je proměnlivý.

„Jeden z žáků částečně rozumí, zvládne čtení, ale neumí psát. Druhý nerozumí, nezvládne čtení ani psaní. Třetí čte i píše, ale nerozumí ničemu z toho, co přečetl nebo napsal. Čtvrtý poměrně rozumí, čtení ani psaní však nezvládne. Pátý částečně rozumí, čte i píše, ale nedokáže mluvit. Šestý rozumí, čte, ale nemluví a píše jen tiskacím. Úroveň vzdělání ze zemí původu je u dětí různá.“

Následující principy a tipy vycházejí z metodiky Karly Kubíčkové Zkušenosti s výukou v heterogenní třídě pro jazykovou přípravu a vlastní praxe lektorek a metodiček.

Učitel*ka ve smíšené třídě

• musí k žákům přistupovat individuálně,
• musí být herec (často jsou ruce, nohy a mimika jediným komunikačním nástrojem, který má),
• musí být trpělivý, nepreferovat rychlost práce na úkor porozumění,
• musí počítat s tím, že ne vždy dosáhne předpokládaného výsledku,
• musí dobře vybírat materiály, se kterými chce pracovat, používat texty přiměřené nejen schopnostem, ale i věku žáků,
• musí mít připravené pracovní listy nebo jiný materiál různých úrovní obtížnosti,
• musí mít „krizový plán“ - práci pro ty, kteří ukončí úkol dříve nebo pro případ, že něco „nevyjde“,
• musí mít stále přehled o tom, co kdo dělá a na jaké úrovni jednotliví žáci jsou,
• musí být laskavý, ale důsledný,
• musí pochopit, že nespasí svět.

Jak si zorganizovat výuku

• Nejdříve se nadechnout a nezpanikařit
• Rozdělit třídu na maximálně 3 skupiny ( ideální jsou 2 ), přibližné úrovně/podle věku - skupiny A (nečtenáři), B (začátečníci / mladší žáci), C (pokročilí / starší žáci)
• Skupiny jsou volné, děti v případě potřeby některé činnosti vykonávají s jinou skupinou.
• Čím méně žák rozumí a čím méně je samostatný, tím blíže k učiteli by měl sedět.
• Žáci pracují (pokud možno) na stejném tématu, jejich úkoly jsou však různě náročné.
• Výuka musí být dobře naplánována, aby nevznikl chaos.
• Každý by si měl z hodiny něco odnést, cílem je naučit, nejen děti zabavit.

Jak si můžeme rozdělit žáky do skupin a jak se skupiny od sebe liší