Jste zde

Co je pro vícejazyčné děti typické?

Základním specifikem vícejazyčných žáků a žákyň je to, že vyučovací jazyk je pro ně cizím (resp. druhým) jazykem (viz čeština jako druhý jazyk). Při jejich vzdělávání tedy dochází k situaci, kdy se současně učí nový (druhý) jazyk a zároveň se prostřednictvím tohoto jazyka učí. Jazyková bariéra je tedy při vzdělávání zásadní překážkou výrazně limitující studijní úspěchy žáků a žákyň. Výzvou pro učitele při vzdělávání dětí s OMJ je proto skloubit jazykové vzdělávání (rozšiřování slovní zásoby, pravidla tvarosloví, ale i gramatických struktur a především nácvik a používání komunikačních dovedností a porozumění) a obsah učiva jednotlivých předmětů (viz zapojení do výuky).

Při procesu učení se novému jazyku je důležité si uvědomit několik důležitých věcí. Více se o tomto procesu dozvíte v části věnované učení se druhému jazyku. Důležité je ale nezapomínat na to, že děti se doposud rozvíjely ve svém mateřském jazyce a mohou v něm mít již mnoho dovedností a vědomostí. Doporučujeme přečíst si článek věnovaný vícejazyčnosti.

Všichni, kdo přicházíme do nového prostředí, si musíme zvyknout na nová pravidla, způsob a organizování činností a především si v novém prostředí vybudovat vztahy, najít si kamarády a přátele. To samozřejmě není typické jen pro vícejazyčné děti. Typické je pro tyto děti, že toto vše musí absolvovat v jazyce, který se teprve učí, a také v prostředí, které jim může být kulturně velmi vzdálené. S potřebou socializace u nově příchozích souvisí také fenomén vykořenění, s nímž se musí nějakým způsobem vyrovnat všichni, kdo opustili rodnou zemi a musí se zabydlet v té nové.

Pokud rodina pochází z kultury a komunity s odlišným chápáním a očekáváním od vzdělání, mohou mít rodiče odlišný přístup k instituci školy, k očekávání od role školy a vzdělání dětí jako takového. V některých případech tak může docházet ke kolizím mezi očekáváními ze strany školy a ze strany rodiny. Potíže mohou způsobovat i odlišná kulturní a náboženská pravidla. Co zohlednit při komunikaci a na co se zaměřit, najdete v článku Spolupráce s rodiči.

POHYBUJÍCÍ SE CÍL

V zahraniční literatuře se při popisu situace vícejazyčných dětí mluví o sledování pohybujícího se cíle. To je zajímavá metafora.
Představme si Duong. Pochází z Vietnamu, za rodiči se přestěhovala do Česka po dvou letech strávených ve Vietnamu pouze s babičkou a dědou. Česky neumí, nechodila do MŠ a nastupuje do první třídy. Stejně jako její spolužáci si Duong bude muset zvykat na nové prostředí, spolužáky, pravidla třídy a školy, bude se učit číst, psát a počítat, držet správně tužku apod. Na rozdíl od českých spolužáků se to Duong bude všechno učit v novém jazyce, kterému nerozumí. Duong samozřejmě leccos umí, ale myslí a vyjadřuje své vědomosti ve vietnamštině. Musí se tedy začít učit česky. Než se ale naučí významu slovíček, jež ostatní již znají a učí se je „pouze“ číst a psát, učivo jí začne „utíkat“. Duong začíná „dohánět pohybující se cíl“, kterým je porozumění jazyku a výuce jako takové. Pokud by Duong nastoupila například do 7. třídy, učivo, které se její spolužáci učí, je jazykově ještě mnohem náročnější a "pohybující se cíl" je ještě více v nedohlednu.

Diagram ukazuje, že vícejazyční žáci a žákyně čelí při výuce mnohem větší zátěži než jejich spolužáci. Jejich startovací čára je díky neznalosti jazyka mnohem níže, a proto jsou jejich šance na úspěšné vzdělávání ohroženy. Potřebují včasnou a soustavnou podporu při výuce češtiny jako druhého jazyka a zároveň v ostatních předmětech, aby se jejich šance vyrovnaly.

O tom, jak je důležité podporovat vícejazyčné prostředí ve škole, mluví také kanadský profesor Jim Cummins. Kanada je země, která spatřuje v imigrantech velký potenciál a přínos pro ekonomiku země, a proto je v jejich vzdělávání podporuje a má s tím zkušenosti. Cummins upozorňuje na to, že každý imigrant má svůj jedinečný potenciál, své silné i slabé stránky, své dosavadní životní zkušenosti i vzdělání, kterými si již prošel, než se přestěhoval do jiné země, a z nichž může dále čerpat.

Ve vzdělávání je velmi důležité tyto zkušenosti a silné stránky vícejazyčných dětí podporovat a stavět na nich, jedině tak můžeme potenciál těchto žáků a žákyň plně využít a jedině tak se mohou dále plně rozvíjet a vzdělávat. Přitom stačí právě jen změnit naši perspektivu, náš úhel pohledu, jakým na tyto žáky a žákyně nahlížíme, který ale může znamenat zásadní proměnu podmínek pro jejich osvojování si vyučovacího jazyka i pro jejich vzdělávání.