Jste zde

Komunitní tlumočníci

Komunitní tlumočník nejen předává přesný obsah sdělení řečníka, ale je také schopen identifikovat a odstranit komunikační překážky interkulturního rázu, čili do svého překladu zahrnuje i kulturní rozměr každého sdělení. Zároveň je úkolem tlumočníka zvolení vhodných jazykových prostředků, neboť se velmi často jedná o interakci mezi cizincem, který si není plně vědom svých práv a jeho komunikačním partnerem, který není zvyklý jak na komunikaci s cizinci, tak na přítomnost tlumočníka.

„Komunitní tlumočníci si naopak s „pouhým tlumočením“ často nevystačí, protože tlumočí v nevyvážené situaci, kdy mezi účastníky komunikace existují značné kulturní a často i sociální rozdíly a poměr sil mezi nimi není vyrovnaný. Proto je u komunitního tlumočníka na místě větší aktivita a vlastní iniciativa, aby zabránil nedorozumění, které v takové situaci může vzniknout. Je žádoucí, aby oběma stranám vysvětloval rozdíly vyplývající z odlišnosti jejich kultur, cizinci vysvětloval a mnohdy i zjednodušoval složitý úřední jazyk instituce a naopak jeho případné nesouvislé vyjadřování přeformuloval tak, aby zástupci instituce „dávalo smysl“. Je však třeba zdůraznit, že se jedná o úpravu formy, nikoli obsahu sdělení – do toho tlumočník zasahovat nesmí.“ (Holkupová, J., Komunitní tlumočení, 2014)

Kdo jsou komunitní tlumočníci?

výborně ovládají češtinu a svou mateřštinu,
tlumočnické techniky,
umí jasně popsat, jaké jsou rozdíly mezi českým školským systémem a školským systémem ve své zemi původu,
jsou schopni tlumočit nejen obsah proslovu, ale i reálie nepřímo v něm obsažené, jejichž znalost může být nezbytná k vzájemnému porozumění,
mají povinnost se ve své profesi stále vzdělávat.

Služba komunitního tlumočení:

Neutrálnost a nestrannost - nepracují pro osoby známé a blízké, díky tomu mají obě strany jistotu, že překlad je přesný a tlumočník nemění obsah tlumočeného rozhovoru ve prospěch kterékoliv z komunikačních stran Řídí se etickým kodexem - mají povinnost zachovat mlčenlivost, tj. nesmí předat nebo zpřístupnit informace, které se dozvěděli během tlumočení. Výjimkou jsou případy, kde by mlčenlivost byla v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

Jak využít komunitní tlumočení ve vzdělávacích institucích?

tlumočení při zápisu do škol během rodičovských schůzek, výchovných komisí u konzultací v Psychologicko-pedagogických poradnách či u nostrifikačních zkoušek překlady materiálů/dokumentů/formulářů, které zprostředkovávají komunikaci mezi školou a rodiči žáka cizince – např. školní řád, všeobecné informace pro rodiče žáků a předškoláků, dopisy pro rodiče nebo dokonce korespondenci mezi rodiči a školou, pozvánky na rodičovské schůzky apod.

Z praxe

V roce 2013 realizovala META projekt Cizinci jako komunitní tlumočníci, v rámci kterého proškolení komunitní tlumočníci působili na různých školách, většinou ve spolupráci se sociálními pracovníky METY, ale často i sami na základě poptávky konkrétních škol. Co se dařilo školám/učitelům díky komunitním tlumočníkům: vysvětlit rodičům, jakou podporu dostanou jejich děti na ZŠ (asistent pedagoga, výuka ČJ, dobrovolníci atd. informovat rodiče o prospěchu žáků, vysvětlit jim vyrovnávací plány a jiné podpůrné nástroje při jejich začleňování do vzdělávacího systému Zvláště oceňovanou byla kombinace překladu pozvánky na rodičovskou schůzku spolu s nabídkou tlumočení během samotné schůzky. Užitečnost služeb komunitních tlumočníků i u institucí, kde cizinci tvoří jen malou část klientů, vhodně ilustruje zpětná vazba od pracovníka Jedličkova ústavu, ve kterém tlumočila komunitní tlumočnice vietnamského jazyka v rámci již zmiňovaného projektu Cizinci jako komunitní tlumočníci: „Vaši organizaci jsme zkontaktovali z důvodu integrace chlapce s tělesným postižením vietnamského původu do běžné ZŠ. K tomu, aby naše poradenské služby byly plnohodnotné, jsme potřebovali získat kvalitní informace od rodiny, která český jazyk aktivně nepoužívá […]. Tlumočnice sehrála velkou roli přímo při diagnostikování dítěte, při kontaktu se školou, a při dojednávání dalších postupů spojených s integrací.“

Pod ikonou Ke stažení najdete newslettery věnované tematice komunitního tlumočení v prostředí škol.

Organizace, které poskytují službu komunitní tlumočení:

NPI po celé ČR, pro Prahu pak InBáze, Integrační centrum Praha, Poradna pro integraci, případně další kontakty na stránkách Praha - Metropole všech.

Kazuistiky

Dung, 10 let, rodná řeč - vietnamština

Dung se v České republice narodil. Nejdříve jako české děti začal chodit do mateřské školy a poté na základní školu. Dung chodil do 3. třídy, když se na METU obrátila speciální pedagožka s žádostí o tlumočníka. Na půdě školy se tehdy sešli zástupci školy - speciální pedagožka, třídní učitelka, otec Dunga, paní na doučování chlapce, tlumočník a sociální pracovnice z METY. Na schůzce se řešil Dungův prospěch, domácí příprava a také spolupráce rodiny.

Protože Dung měl řadu problémů s porozuměním textů v češtině i v jiných předmětech, věnovala se mu třídní učitelka individuálně i během výuky, aby lépe zvládal probíranou látku a nezůstával tak pozadu. Časem třídní učitelka začala na Dungovi pozorovat velké obtíže s udržením pozornosti. Na základě těchto obtíží doporučila speciální pedagožka otci navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby se zjistilo, kde a v čem je problém, a podle toho se nastavil učební plán a podpora pedagoga. Díky tlumočníkovi bylo vše řádně vysvětleno a otec tak byl zapojen do dění ve škole.

V pedagogicko-psychologické poradně se zjistilo, že Dung trpí vážnou poruchou pozornosti. Doporučili rodičům, aby se synem navštívili neurologickou ambulanci. Speciální pedagožka otci na další schůzce s tlumočníkem vysvětlila, že bude s jeho synem pravidelně pracovat, aby ho naučila školním pracovním návykům. Nalepila mu například na školní lavici tabulku s jednotlivými předměty a pomůckami, které si má Dung připravovat na výuku.

Taktéž probrali způsoby motivování a odměňování Dunga. Často totiž ztrácel o učení zájem a v hodinách nepracoval. Kvůli poruše pozornosti Dung mnohokrát neměl sešity, proto speciální pedagožka řešila s otcem pravidelné kontrolování sešitů a školního batohu. S celou třídou pak začal pracovat i školní psycholog, aby se zabránilo případné exkluzi Dunga z třídního kolektivu. Ve škole se pedagogové zkrátka snažili, aby se Dungovi dařilo. V češtině mu doma pomáhala paní na doučování, která s ním probírala to, co mu ve třídě dělalo problémy. Četla s ním, psali spolu domácí úkoly a vysvětlovala mu látku, které nerozuměl.

Po letních prázdninách nastoupil Dung do 4. třídy. Během letních prázdnin se v češtině velmi zlepšil, což se projevilo i tak, že si ve třídě našel nového kamaráda. Nicméně jeho pozornost se ve škole stále zhoršovala, úkoly plnil zčásti nebo vůbec. Třídní učitelka mu jednotlivé úkoly musela několikrát opakovat, než pochopil, co má dělat. Dokonce se stalo, že Dung se během společného odchodu celé třídy do tělocvičny ztratil. Dung nevnímal opakované sdělení třídní učitelky a odešel ze školy na oběd. Dostal za to napomenutí třídního učitele. I paní na doučování si stěžovala na chlapcův problém s pozorností. Ze školy chodil unavený a nebyl schopný vnímat další učivo a plnit úkoly. Ve spolupráci se školou byl tedy poté zaveden nový systém doučování. Dung na něm probíral pouze danou látku a také četl, nedostával už další domácí úkoly. Sám otec se velmi snažil, aby se Dungovi ve třídě dařilo. Dung se zase snažil dostávat dobré známky, aby na něho byl otec pyšný.

Díky společnému úsilí všech zúčastněných se podařilo zlepšit Dungův prospěch i chování.

Igor z Ruska

Igorovi je osm let. Navštěvuje základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. V současné době plní třetí rok školní docházky. Hlavní problém má s porozuměním textu v českém jazyce, tento problém zasahuje do dalších vyučovacích předmětů. Ve volném čase chodí na kroužky angličtiny, míčových her a juda.

Igor v současné době žije s vlastním otcem a jeho mladou přítelkyní v Praze. Do České republiky přišla rodina kvůli zdravotnímu stavu biologické matky. Igorova matka však těžké nemoci podlehla, v té době byly chlapci dva roky. Do jeho čtyř let věku pomáhala s jeho výchovou babička (matka jeho matky). Doma se mluvilo pouze rusky. Igor nastupuje do mateřské školy a babička odjíždí do Ruska. Do rodiny přichází nová přítelkyně. Chlapec ji brzy začne oslovovat maminko. Mladá žena se o chlapce stará pouze po stránce fyziologické, city k němu asi příliš neprojevuje. Otec je velmi pracovně vytížen. Často za svými obchody cestuje. Otec v dětství navštěvoval kadetskou školu a velmi prosazuje ve výchově chlapce autoritativní výchovu, uplatňuje fyzické tresty.

Otec se rozhodl zažádat o dřívější nástup na základní školu. Chlapec je narozen začátkem listopadu. V Rusku nastupují děti do školy v pěti letech. Igor by tedy v mateřské škole další školní rok podle otce zahálel. K zápisu se dostavil jen otec s tlumočníkem a bez syna. Po rozhovoru s ředitelem školy syna přivedl. Igor nerozuměl česky. Po tomto setkání mu bylo školou doporučeno zůstat v mateřské škole další školní rok. Byly mu doporučeny další možnosti, které nabízí městská část pro cizince a jejich děti. Otec však navštívil soukromou pedagogickou poradnu, kde získal doporučení pro dřívější nástup do základní školy. Vedení školy na základě tohoto doporučení chlapce přijalo. Od února do května Igor mimo školku navštěvoval soukromě paní učitelku, která s ním pracovala na češtině. Igor v červnu odjel na prázdniny do Turecka, kde má další část rodiny. Vrátil se koncem srpna a v září nastoupil do školy.

Do třídy společně s Igorem chodí 29 dětí. Igor je velmi milý, citlivý chlapec. Během výuky je klidný, hlásí se a výuku sleduje. Velmi často se mu musí vysvětlovat význam slov – např. pařez, třešně, lísat se, sčítat, odčítat a mnoho dalších. S otcem se paní učitelka domluvila přes tlumočníka, že Igor bude v odpoledních hodinách chodit dál k paní učitelce, která ho vedla před prázdninami. Bude s ním dělat úkoly a číst. Do kolektivu Igor zapadl poměrně dobře, brzy však nastaly různé neshody a potyčky.

V současné době Igor mluví a píše velmi dobře česky. Pravopis mu dělá problém minimálně. Při zadání samostatné práce potřebuje zopakovat zadání, pak pracuje samostatně. Stále je pozadu s porozuměním čteného textu. Tento problém se projevuje v matematice a prvouce. Pokud si otázku či úlohu čte sám a potichu, je pro něj někdy těžké najít odpověď. Dále pro chlapce začíná být problém angličtina. Je to jeho třetí jazyk, který se učí. Další problém začíná být v kolektivu. Děti se vyvíjejí a mění. Ve třídě jsou děti, které jsou i o rok a půl starší. Začínají jim vadit jeho hry, připadají jim dětinské. Igor není často na vyučování připraven, nemá v pořádku pomůcky. Téměř každý den něco nemá a prosí děti o pomoc. Pokud mu není vyhověno, reaguje atakem. V sociometrickém měření ve třídě si ho za kamaráda označili pouze dva chlapci.

Paní učitelka s otcem se dohodli přes tlumočníka, že Igorovi bude s přípravou pomůcek pomáhat „babička“. Jde o paní, která chodí vypomáhat s domácností a občas Igora hlídá. Chlapec ji má rád a sám ji začal oslovovat babičko. Paní chlapce vyzvedává z družiny, čte mu české pohádky a povídá si s ním. Třídní učitelka bude spolupracovat s výchovnou poradkyní na zlepšení vztahů v kolektivu. Problémy s angličtinou řeší otec pouze kroužkem ve volném čase. Problém s porozuměním zatím řeší paní učitelka krácením úloh nebo textu. Občas pracují individuálně. Nechává ho úkol přečíst. Pokud ho nepochopí, přečte mu ho paní učitelka. Většinou pak pracuje bez problémů.