Logopedie u vícejazyčných dětí s neznalostí češtiny

Podporu jazykového vývoje potřebují všechny děti bez rozdílu. V některých případech je složitější od sebe rozlišit samotnou neznalost češtiny a další možné vývojové poruchy řečové komunikace (PŘK), jež je nutné řešit s odborníkem – pro přesnou diagnostiku s klinickým logopedem, pro vhodné podpůrné opatření ve škole se školským logopedem. Nejvýrazněji a nejčastěji se porucha jazyka a řeči objevuje v raném věku. Zvýšená pozornost je upřená na poslední předškolní rok v MŠ a první dva ročníky v ZŠ (případně také přípravný ročník). Určité projevy se však mohou vyskytovat i ve starším věku. Záleží na okolnostech příchodu dítěte do ČR, na individuálních vlastnostech a schopnostech a na přístupu ze strany rodiny i školy.

Dítě zpočátku běžně slučuje oba jazyky dohromady. Do českých vět vkládá slova dalšího jazyka a naopak, nebo si dokonce vytváří vlastní slova vznikající spojením výrazů, které v obou jazycích označují stejnou věc. Mísení jazyků bývá často nevyhnutelný jev sloužící dítěti k utřídění obou jazyků a vytvoření si vlastního systému. Tento fenomén je běžný, správný a není třeba zásah. Vývojem, bez zásahů, opravování chyb a upozorňování na odlišnosti, sám odezní.

Co může pomoci vyšetření dítěte s podezřením na poruchy řečové komunikace bez znalosti češtiny?

Vzhledem k tomu, že se často objevuje tatáž porucha řečové komunikace i v dalších komunikačních jazycích dítěte, je velkou pomocí při vyšetření spolupráce s rodičem, který může zhodnotit také komunikaci v rodném jazyce dítěte. Je vhodné se doptat, zda rodič sám již zpozoroval potíže i v tomto jazyce (např. dysgramatismy, chybná výslovnost některých hlásek, nevhodně používaný přízvuk, komolení koncové hlásky nebo neplynulý projev – dítě zadrhává, koktá nebo naopak drmolí a mluví překotně). Informace od rodiče mohou hodně napovědět, zároveň ne každý rodič zvládne zhodnotit své dítě objektivně.

Doporučení

Pokud chcete za pomoci rodiče zhodnotit vývoj v rodném jazyce dítěte, pokládejte velmi konkrétní otázky:

  • Mluví dítě v celých větách?
  • Zaměňuje slova nebo pořadí slov?
  • Rozumí mu i ostatní členové rodiny nebo jiné děti?
  • Rozumí instrukcím? apod.

Dobrým tipem osvědčujícím se v praxi je navázat spolupráci s logopedem plynně hovořícím rodným jazykem dítěte. Některé tyto odborníky můžeme najít v ČR, jiné můžeme zkusit oslovit přímo v zemi původu dítěte a pokusit se pro orientační zhodnocení zprostředkovat vyšetření na dálku, online (např. u méně zastoupených jazyků, menších komunit). Pomoci může také překlad zpráv z vyšetření ze země původu, pokud jej rodiče mají, či další výsledky vyšetření dítěte.

Je třeba, aby všichni zúčastnění měli na paměti, že klinická logopedie je specializovaný obor zabývající se diagnostikou a léčbou řečových a jazykových poruch, nikoliv klasickou výukou češtiny.

Logopedická diagnostika by měla v ideálním případě probíhat za přítomnosti tlumočníka. I tlumočník může poskytnout orientační zhodnocení řeči dítěte v jeho hlavním komunikačním jazyce. Může si s ním promluvit přímo na místě nad obrázkem, neformálně se ho zeptat na jeho zájmy nebo na něco, co má rád. Vhodné je pozorovat komunikaci dítěte s rodičem, s tlumočníkem, porovnat toto například i s pozorováním v jiné situaci.

Jak probíhá samotné vyšetření?

Klinický logoped při první návštěvě odebere anamnézu dítěte, jeho řečový vývoj v rodném jazyce, vyloučí přidruženou příčinu vady či poruchy sluchu a zraku. Dále zjišťuje schopnost porozumění, sleduje projevy v řečové produkci dítěte (slovní zásobu, artikulaci, gramatiku, plynulost atd.), zda rozlišuje ve slovech hlásky, zda správně dýchá, pozoruje jeho práci s hlasem a mluvidly (oromotoriku), jemnou motoriku, pravolevou orientaci a další složky psychomotorického vývoje. I přes neznalost češtiny je důležité posoudit, zda se dítě o komunikaci snaží i jiným způsobem, navazuje oční kontakt, zapojuje gesta, pantomimu, naznačuje.

Zájmem logopeda je většinou i zjištění, zda má dítě vhodný jazykový vzor, ale také zda je čeština jeho druhý, třetí, případně několikátý jazyk, který si osvojuje. Dle Jandíkové (2015) u většiny dětí dochází z počátku k mísení jazyků. Proces separace prochází různými stadii, různě rychle na různých úrovních jazyka – v rovině zvuku, slovní zásoby, gramatiky a významu. Některé projevy nebo formy poruch řečové komunikace se nemusí nutně v obou (všech) jazycích projevit, mohou se projevovat jen v jednom z nich. Základním úkolem klinického logopeda je správně zhodnotit a rozlišit, zda jedinec má skutečně poruchu řečové komunikace, nebo jde pouze o obtíže spojené s učením se novému jazyku.

Logoped také vyhodnotí, zda je třeba vyšetření neurologické, foniatrické či další. Je důležité být citlivý ke kulturním aspektům, které mohou ovlivnit komunikaci rodiče i dítěte s migrační zkušeností (např. odlišná očekávání ohledně očního kontaktu, vnímání stigmatu z „postižení“/„poruchy“/„terapie“ apod.). Součástí úlohy logopeda je pobízení rodiny k rozvoji češtiny, stejně tak jako v rozvoji rodného jazyka dítěte. Důležitá je plynulá komunikace, rozumový rozvoj a v neposlední řadě pohoda dítěte v jeho přirozeném prostředí se zapojením jazyka, ve kterém se cítí dobře.

Co může pomoci v terapii dítěte bez znalosti češtiny s přidruženou poruchou řečové komunikace?

Logoped nastaví vhodný terapeutický postup a určí frekvenci návštěv. Návštěvy jsou nejčastěji nastavené 1x měsíčně, kdy se sleduje posun a jsou následně doporučené další kroky pro domácí a školní prostředí. Přestože na rozdíl od českých dětí nemohou vícejazyčné pravidelně pracovat doma s rodiči naplno, neboť komunikačním jazykem v rodině často není čeština, mohou se rodiče zapojit alespoň částečně. Mohou pomoci zmírnit projevy dle zjištěné oblasti, např. cviky zaměřenými na rozvoj jemné motoriky, denně krátce trénovat svalová cvičení (čelisti, rtů, jazyka apod.). Jedná se o hříčky (např. webu České televize), které děti většinou baví a mohou při nich zažít i legraci a uvolnění (foukání brčkem, žvýkání žvýkačky, lízání lízátka apod.).

Rodičům z jiného kulturního prostředí je třeba vysvětlit, že i „hra na koníčka“, špulení pusy či rolování jazyka může následně velmi pomoci celkové výslovnosti, a tedy srozumitelnosti projevu, a že je třeba se na taková cvičení zaměřovat pravidelně a intenzivně. Stejně tak jako na rozvoj např. sluchové diferenciace (rozlišování různých zvuků) a rytmizaci (např. napodobování rytmu hudby, slovního přízvuku) apod. U poruchy plynulosti mohou rodiče dítě naučit správně pracovat s dechem, naučit ho zklidnění, zacílení, naslouchání, pomůže ale i neopravovat jej či stabilizovat denní režim. V tom všem se mohou rodiče zapojit i bez nutné znalosti češtiny.

Jazykový vzor

V oblasti výslovnosti (terapie poruch artikulace) už je situace složitější. Vhodný je jazykový vzor a dostatečný kontakt s češtinou. V případě vícejazyčných dětí je právě učitelka MŠ/ZŠ velmi důležitá pro utváření vztahu dítěte k druhému jazyku a je pro něj často primárním jazykovým vzorem. Pro logopedickou terapii to ale nemusí stačit, je vhodné pokusit se s rodiči nebo ve spolupráci se školou vymyslet způsob, jak by bylo možné dítě rozvíjet ve výslovnosti i v této situaci (např. zapojení do takových volnočasových aktivit, kde dítě svou češtinu rozvíjí, pomocí programů v knihovně, divadla, pohádky atd.). Specifická situace nastává u získané poruchy jazyka (afázie) a vývojové poruchy jazyka (dysfázie), kdy se i rodný jazyk jedinec učí jako jazyk cizí.

Rodiče se mohou pokusit domluvit docházku česky plynně hovořící chůvu, babičku, domluvit se s maminkou spolužáka dítěte apod. Ideální může být docházka VŠ studentky či studenta logopedie/speciální pedagogiky na „doučování“. Může tím zajišťovat vhodné procvičování či vyvozování českých hlásek a bude prodlouženou rukou logopeda. Stejně tak škola může nabídnout zapojení speciálního pedagoga-logopeda nebo logopedického asistenta. Některé školy nabízejí kroužek „Prevence řečových vad“, kde se zabývají celkovým rozvojem komunikačních schopností. Někteří zřizovatelé škol umožňují pozici sdíleného speciálního pedagoga-logopeda pro více škol. Někteří logopedi dle svých možností nabízí častější návštěvy právě pro děti s migrační zkušeností. Pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum pro děti s vadami řeči může v podpůrných opatřeních doporučit také hodiny se školským logopedem a speciálně-pedagogickou péči.

Spolupráce

Hlavním cílem spolupráce všech je odbourávat strach z komunikace a rozvíjet u dítěte srozumitelnou řeč ve všech rovinách. Ve školce/škole je třeba myslet na to, že porucha řečové komunikace může mít u dítěte vliv i na potřebu více času na zvládnutí některých úkonů. Ve škole na osvojení si gramatických pravidel či techniky čtení a psaní. Stejný dopad může mít porucha řečové komunikace na osvojení si dalšího cizího jazyka na 2. stupni ZŠ. V tomto případě je vhodné propojení informací mezi logopedem a školou. Učitel by měl vědět o logopedické terapii dítěte a přihlížet k ní ve své komunikaci s ním (nevyvíjet tlak na správnou výslovnost, neupozorňovat na odlišnosti, zařazovat aktivity, které mohou být podpůrné pro terapii apod.).

Jak postupovat, když dítě nemluví vůbec?

Specifickou situací je tzv. tiché období, které je typické pro mnoho dětí s migrační zkušeností. Dítě tak reaguje na pocity vykořenění. Uzavírá se do sebe, ve školce/ve škole odmítá komunikovat (někdy nechce komunikovat pouze verbálně, ale snaží se posunky, někdy jen šeptá, jindy přestane komunikovat zcela). Toto období je u vícejazyčných dětí přirozené, může trvat různě dlouhou dobu (obvyklá délka je pár týdnů až půl roku) a mít různý průběh.

Některé děti přestanou mluvit úplně, tzn. doma i ve škole. Jiné mluví jen v domácím prostředí, ve škole nikoliv, nebo jen s kamarády, případně s důvěryhodnou osobou, či jen v jazyce, kterým mluví doma. Selektivní mutismus (např. Kristensen et al., 2019) je méně častá úzkostná porucha, charakterizovaná neschopností verbálně komunikovat v různých sociálních situacích či prostředích, ačkoliv v jiných je to možné. Člověk si sám nevolí sociální situaci, ve které nebude mluvit, nejde tedy o záměrnou nemluvnost. V současné době se ukazuje, že by měl selektivní mutismus patřit mezi neurovývojové poruchy spojené právě s úzkostí. Vysoké procento dětí se selektivním mutismem trpí ještě další poruchou jazyka a řeči. U dětí, které se učí druhý, třetí či několikátý jazyk, je proto riziko vzniku poruch ještě o to větší.

Z tohoto důvodu je důležité vědět, jak s tímto jevem citlivě pracovat a jak na něj ve školce/škole reagovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o reakci úzkostnou, je zásadní projevům úzkosti předcházet i v dalších oblastech zapojení dítěte do dění ve škole. Poskytnout mu klidné místo, bezpečí, pomoci mu vytvořit si vztah k osobě s důvěrou, vysledovat příčiny atd. Podstatné je také umět rozpoznat, kdy je stav do určité míry „v normě“ a kdy už se může jednat o stav, který je třeba řešit ve spolupráci s klinickým logopedem.

Bezpečné prostředí

Pocit bezpečí, vztahu a jistoty je pro úzkostné dítě nejpodpůrnější. Je proto vhodné navázání neverbálního kontaktu (pantomima, obrázky, maňásci…) a s dítětem jakkoliv aktivně komunikovat. Je třeba si všímat situací, na které reaguje, a jak jeho komunikace s různými osobami, v různém prostředí (uvnitř, venku, v jídelně, na chodbě, v herně) probíhá. Vhodné je zachování klidného, trpělivého přístupu, snaha o vzbuzení pozornosti dítěte, pozitivní povzbuzování, neupozorňování na odlišnost způsobu komunikace. Rozhodně dítě nepřemlouváme, nevyvíjíme tlak, situaci nevyhrocujeme. S dítětem jednáme jako s rovnocenným partnerem, kterému umožníme používat jakýkoliv způsob možné komunikace.

V čase je dobré sledovat vývoj, zda dochází ke zlepšení, či ke zhoršení. Je vhodné konzultovat stav průběžně také s rodiči a porovnat, zda a jak se projevuje v domácím prostředí. Záleží na celkovém posouzení stavu dítěte, jestli se jinak zdá spokojené, prospívá, hraje si, zapojuje se do aktivity třídy, abychom zhodnotili závažnost a nutnost zapojení dalších kroků. Např. pokud stav trvá déle než 3 měsíce bez jakéhokoliv progresu. Nepočítá se ale první měsíc adaptace při nástupu do nového prostředí.

V některých případech, při zhoršující se tendenci, nástupu dalších projevů nebo neprospívání dítěte může být nutná spolupráce logopeda s dalšími odborníky (dětský psychiatr, psycholog, psychoterapeut, sociální pracovník či pedagog). Lépe se tak porozumí specifickým potřebám dítěte a zajistí komplexní a účinné terapeutické řešení.

Zdroje

Jandíková, B. (2015) Logopedická intervence u dětí z bilingválního prostředí. Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita.

Kristensen et al., (2019) Selective mutism. In: Pediatric Anxiety Disorders. [online]. s. 225-250.

Kontakty na logopedickou péči v různých jazycích

  • Asociace klinických logopedů ČR – souhrn logopedů, kteří poskytují služby i v dalších jazycích (např. arabština, polština, angličtina, španělština, němčina…)
  • Centrum pro korekci a rozvoj řeči Praha – rusky a ukrajinsky mluvící logoped (je možné přepnutí do české nebo ukrajinské verze)
  • Brusinka – Brno – rusky a ukrajinsky mluvící logoped
  • Carpe Diem Bohemia – Praha – klinická logopedie a psychologie, zkušenosti s terapií u bilingválních dětí, možnost vyšetření v německém a anglickém jazyce, logopedie i v domácím prostředí
  • Ukrajinská iniciativa Jižní Moravy – různé typy služeb včetně ukrajinského logopeda
  • Různé logopedické školky, odpolední logopedické kroužky, příměstské tábory – např. Logohrátky.

 

Další tipy:

Doplňující články