Často podlehneme dojmu, že kdybychom ovládali jejich mateřský jazyk, mohli bychom vícejazyčné žáky učit rychleji a efektivněji, ale to není tak docela pravda hned z několika důvodů:
- Možná učíme skupiny jazykově smíšené, kdy ani není v našich silách se naučit všechny jednotlivé jazyky žáků.
- Naše nedostatečná znalost jazyka žáků může spíše vytvářet nedorozumění než situaci napomáhat.
- I pokud si myslíme, že známe odpovídající termín, nemusí úplně přesně odpovídat z hlediska významu, frekvence či jiných parametrů.
- Žáci si rychle zvyknou, že ovládáme jejich mateřštinu a postupně ztratí motivaci se s námi dorozumívat v češtině.
- Předmět Český jazyk (i ostatní jazyky): Pokud explicitně vykládáme český systém na pozadí jiného, především blízkého, jazyka, žáci snadno získají pocit, že si jsou jazyky podobnější než ve skutečnosti.
Proto není třeba si při neznalosti např. ruštiny hned zoufat, že se se žáky nedokážeme domluvit. A v opačném případě si naopak buďme vědomi, že něco nám sice její znalost usnadnit může, ale rozhodně to není všespásné *.
* Nehledě na to, často řešíme rychlost, s jakou si žáci (ne)osvojují češtinu…Je zřejmé, že pokud se dlouhé pasáže lekcí odehrávají v jiném jazyce, asi to posílení pozice češtiny příliš nepomůže.
Samozřejmě jsou případy, kdy jsou žáci velmi rozrušení či v nepohodě a není nutné je ještě vystavovat tlaku cizího jazyka, pokud víme, že jsme schopni k jejich uklidnění přispět mateřštinou. Jako i všechno ostatní, je to o volbě správné míry.
Snažíme-li se výuku vést pouze v cílovém jazyce, v našem případě tedy češtině, vydáváme se cestou sice klikatější, ale s trvalejším výsledkem, z nějž budeme v dlouhodobém horizontu těžit jak my, tak naši žáci.
Obsah článku
Interakce s nerodilým mluvčím
To, jak v češtině úspěšně komunikovat s někým, kdy se teprve učí, není ani automatická dovednost, ani něco, co bychom se specificky učili předem. Zároveň existují určité principy, který celý proces mohou usnadnit, a to pro obě strany.
| Co funguje? | Co spíše nepomáhá? |
|---|---|
| srozumitelná artikulace | zvýšení hlasitosti |
| pomalejší tempo | běžné tempo |
| jednoduchý (ale gramaticky správný!) jazyk | ignorace neverbálních signálů protistrany |
| jasně odlišit hlavní myšlenky interakce | odbíhat od hlavního tématu ve snaze o zpestření svého projevu |
Pro situace ve výuce, když např. vícejazyčným žákům vysvětlujeme nějaký termín či vytváříme pracovní list, je klíčový zejména třetí princip. Vycházíme z předpokladu, že jako učitelé bychom se měli vyjadřovat srozumitelně v každém případě a naopak výrazně pomalejší tempo řeči není vždy možné s ohledem na zbytek třídy.
Jak se vyjadřovat srozumitelně, ale jednoduše
Když spontánně vysvětlujeme nějaký pojem, jehož význam je z našeho hlediska jasný, často se přirozeně chytáme do pasti toho, že volíme složitější slovíčka, různá vzdalující se synonyma, přemýšlíme nahlas a uvádíme při tom různé varianty a ve finále to žákovi, který nám nerozuměl, příliš nepomůže.
Náš mozek přirozeně funguje v asociacích a kategoriích, proto bychom při tvorbě definic měli začínat od nejobecnější charakteristiky daného slova.
Ve druhém kroku potom doplníme tu nejvýraznější charakteristiku.
Ve třetím kroku můžeme (ale nemusíme) dodat nějaký detail, který napomůže porozumění. Při prvním kontaktu s novým slovem určitě nemusíme postihnout všechny nuance významu.
Pokud objasňujeme samotnou kategorii, dělejme to prostřednictvím prvků, které do dané kategorie patří, tedy:
Dějepis, matematika a čeština jsou školní předměty. Trouba, lednice a sporák jsou kuchyňské spotřebiče.
U přídavných jmen, příslovcí i sloves si můžeme pomoci protikladem.
Proč se snažit vyhnout zprostředkujícímu jazyku
Pokud v definici/vysvětlení použijeme slova z běžné slovní zásoby, objasníme toho žákům podobně jednoduše opravdu hodně. V situacích, kdy nám slova nestačí, si můžeme vypomoci obrázkem, fotografií, videem či ukázáním reálného předmětu. Celkové srozumitelnosti také napomáhají vhodná gesta a neverbální komunikace obecně.
Možná by nás v těchto případech lákalo použít lingua franca, tedy angličtinu, ale tím české vyjadřování našich svěřenců příliš nepodpoříme. Navíc není-li angličtina jejich mateřským jazykem a objeví se na lekci jako další cizí jazyk nad rámec češtiny, může dojít k naprostému zmatení, kdy si žáci nebudou jistí, jakým jazykem jsme na ně vlastně promluvili.
Když se podíváte na schéma s definicemi, asi bude zřejmé, že kromě rozehřívacího slova dějepis by dané termíny potřebovali často vysvětlit i čeští žáci. Takže systematický postup ve vysvětlování slovní zásoby není nějaká berlička, kterou bychom poskytovali jen těm, kteří se česky teprve učí. Je to něco, co pomůže úplně všem. Zároveň je možné vhodnými způsobem odstupňovat obtížnost: někdo dostane pojmy a definici bude podle zadaných principů vymýšlet sám, někdo pouze přiřazuje jednotlivé části definice na správné místo a někdo dopisuje definici sám, ale za pomoci vhodných startérů. Když české/pokročilé žáky zapojíme do tvorby definic, možná budeme sami překvapeni, jakým způsobem jsou schopni o termínech uvažovat a zvolit srozumitelnou verzi, která by nás třeba ani nenapadla.
Překladač, dobrý sluha, ale špatný pán
Další prostředek, který se standardně při výuce vícejazyčných žáků používá, ale měli bychom u něj důkladně zvažovat míru, je překladač. Samozřejmě, v situacích nevýukového charakteru je to komunikační prostředek jako každý jiný, takže je zcela legitimní si jím vypomoci. Ovšem na hodinách bychom si pro jeho zapojení měli se žáky předem nastavit nějaká pravidla, např. takové, že o tom, pro jakou aktivitu bude žák moci překladač využívat, rozhodujeme my jako učitelé.
Jak ano:
- Žák i přes naši opakovanou snahu o vysvětlení nerozumí tématu hodiny, a tak si daný termín najde v překladači.
- Zapojili jsme žáka do dynamické skupinové práce a chceme mu dát možnost přinést vlastní nápady, jejichž formulaci zkontroluje v překladači.
Jak ne:
- Žák si při tréninku čtení s porozuměním hledá úplně každé slovo, kterému nerozumí. → Zapojme aktivity předcházející samotnému čtení, v jejichž rámci si ujasní klíčovou slovní zásobu, a veďme ho k tomu, aby si co nejvíc neznámých slov odvozoval z kontextu.
- Žák si slohovou práci napíše celou v mateřském jazyce a následně ji za pomoci překladače přepisuje v češtině. → Ukažme mu, že i jednoduchými prostředky se může vyjádřit a s naší zpětnou vazbou si postupně jazyk tříbit.
Bude-li použití překladače regulováno, žáci si rychleji osvojí strategie pro to, jak porozumět a také jak se vyjádřit. Z dlouhodobého hlediska totiž chceme, aby češtinu využívali samostatně a hlavně, zvyku sahat při každé nejistotě pro překladač se obtížně zbavuje. Směřujme tedy k tomu, aby si ho nevybudovali.
Jak rozvíjet jazyk na vyšší úrovni
V předchozí části jsme se věnovali primárně jazyku na komunikační úrovni, přestože strategie pro srozumitelné definice pojmů jsou samozřejmě přenositelné i pro práci s pokročilejšími žáky.
Pokud už žák jazyk v každodenní školní komunikaci ovládá, můžeme trochu zvýšit laťku a systematicky ho podporovat v tom, aby odbornou slovní zásobu i složitější jazykové konstrukce (některé typy spojek, trpný rod apod.) začlenil do svého projevu v rámci jednotlivých předmětů. Vzhledem k tomu, že všichni přirozeně hledáme ty nejjednodušší možnosti, jak něco vyjádřit, a pro vícejazyčného žáka je to zpočátku strategie pro přežití, nemůžeme čekat, že stačí, když mu řekneme, aby se vyjadřoval sofistikovaněji, a on to okamžitě začne dělat. Bude opět potřebovat naše vedení: ptejme se na vhodná synonyma, na jiné varianty, jak říct totéž, učme žáky formulovat tutéž myšlenku pro situaci, kdy budou mluvit s babičkou, i pro situaci, kdy budou mluvit s odborníkem v oboru.
Jako pomůcka mohou v tomto případě posloužit slovníčky. I při jejich tvoření můžeme zúročit postup při formulaci definic a postupně vést žáky k samostatnosti a k tomu, aby byli sami schopni slova zapsaná do slovníčku nějak vystihnout. Pokud žákům dovolíme slovníčky využívat například během testů (samozřejmě s ohledem na to, jaké znalosti zrovna ověřujeme), pozitivně je motivujeme k tomu, aby tvorbu seznamů se slovní zásobou vnímali ne jako otravnou povinnost, ale jako nástroj, který jim má posloužit.
Systematickou prací se slovníčky pak žákům umožňujeme, aby si novou slovní zásobu zasadili i do kontextu svého mateřského jazyka a podporujeme je tak v rozvoji vícejazyčnosti.