Příprava na psaní slohů

Psaní je jednou ze základních jazykových dovedností zahrnutých v popisu Společného evropského referenčního rámce (SERR), což znamená, že by si ho měl osvojovat každý, kdo studuje češtinu na určité úrovni. Žáci s OMJ navštěvující české školy by s osvojováním dovednosti psaní měli začít co nejdříve, neboť se po nich v průběhu studia požadují výstupy v psané podobě, a to nejen v předmětu český jazyk. Zároveň je nutné podotknout, že se jedná o dovednost velmi komplexní, v níž žák demonstruje znalost pravopisu, tvarosloví, syntaxe, stylistiky apod., což z ní činí poměrně náročný proces, který však nemůžeme dlouhodobě opomíjet. Dlouhodobá příprava na psaní (nejen) slohů se zúročí především s blížící se maturitní písemnou prací.

V tomto článku vám přinášíme několik hlavních zásad pro to, aby se příprava na psaní mohla přirozeně objevovat ve výuce češtiny (ať už běžných hodinách ČJL nebo v kurzu ČDJ).

1. Radost pro žáka i učitele.

Základní zásada, s níž musíme začít u sebe, je nepohlížet na psané úkoly jako nutné zlo, protože žáci umějí, bez ohledu na svůj mateřský jazyk, skvěle číst mezi řádky. Buďme jim svým otevřeným naladěním oporou a snažme se pravidelně demonstrovat benefity jednotlivých psaných aktivit jak pro školní úspěch, tak pro každodenní život.

2. Příprava na psaní jako soubor návazných aktivit.

To, že žáci píší nějaký text, by neměl být ani začátek, ani konec celého procesu. To znamená, že bychom měli vždy začínat nějakými aktivitami před psaním, které žáky naladí a namotivují na dané téma (např. práce s ukázkovým textem), a naopak po dopsání práce dáváme prostor pro reflexi, zpětnou vazbu a aktivity, jež nám to celé pomohou uzavřít. Více se můžete dočíst v samostatném článku Fáze psaní.

3. Začít od kratších či zkrácených útvarů.

Pokud je pro žáky příprava na psaní slohů něco nového, není nutné jim hned předkládat modelová maturitní zadání v požadovaném rozsahu. Zkusme vybrat buď útvary, které mohou být ze své podstaty kratší, nebo omezme povinný rozsah. Pro žáky to bude přijatelnější a pro nás koneckonců také, protože budeme mít méně rozsáhlých textů k opravě (a tím pádem větší prostor k personalizované zpětné vazbě).

4. Od jednodušších útvarů po složitější.

I příprava na psaní slohů začíná tím jednodušším, co má pevnější strukturu, více opakujících se formulací, jasné zákonitosti a méně prostoru pro domýšlení (např. formální dopis). Až později se dostáváme k útvarům, které jsou více variabilní, bez pevné struktury, s otevřenějšími možnostmi vyjadřování a prostorem pro fantazii (např. vypravování, publicistický článek). Pokud je naším cílem např. charakteristika, je vhodné začít kratšími a jednoduššími útvary (vizitka, medailonek, vnější popis). Postupně je pak rozvíjíme (vnitřní popis a charakteristika blízké osoby) až do výsledné podoby (charakteristika literární/filmové postavy).

5. Příprava na psaní, ale také na gramatiku.

Každý slohový útvar používá jazyk specifickým způsobem, proto při přípravě před psaním zařazujeme „minilekce“ k osvojení/procvičení odpovídající mluvnice a gramatiky. Např. při přípravě na vypravování můžeme zařadit opakování tvorby minulého času nebo zákonitosti psaní přímé řeči. Spojení jazykových jevů s útvarem také může prospět autorovi textu při následné kontrole, jestli jeho práce splňuje vše důležité (viz odškrtávací seznam Co zkontrolovat před odevzdáním slohovky, kam lze takový jazykový jev pro odpovídající útvar doplnit).

6. Odbourat strach z bílého papíru.

Asi jsme se sami nejednou ocitli v situaci, kdy jsme naplno pocítili, že úplně nejhorší je začít. Nepopsaný list papíru či prázdná stránka ve Wordu může v žácích vyvolávat silnou nervozitu. Proč jim tedy nepodat pomocnou ruku a něco málo jim předem nepřipravit? Podle pokročilosti můžeme volit stupeň podpory:

• Začátečníci mají ukázkový text s vynechanými místy, do něhož z databanky vybírají vhodná slova nebo slovní spojení. Pokud jim chceme úkol trochu ztížit, můžeme slova uvést v základním tvaru a nechat je i vytvořit správnou formu.
• Mírně pokročilým necháme stejná prázdná místa, jako měli začátečníci, ale neposkytneme jim databanku.
• Pokročilým můžeme vymazat větší části ukázkového textu a vyplnění nechat na nich. Nebo jim poskytnout pouze osnovu, podle níž sami text napíší. Postupně by pak pokročilejší žáci měli být vedeni k vlastnímu sestavení osnovy.

7. Nevymýtit tvořivost.

Míru využití poskytované opory nechávejme v co největší míře na žácích. Pokud zrovna chytnou slinu a napíšou skvělý text, který pouze nezapadá do požadované škatulky, můžeme ho také pozitivně ocenit. Je samozřejmě nutné ověřit, zda vědí, že u maturity nebo jiných velkých slohových prací by to bohužel neprošlo, ale pokud se jedná o nezávazný nácvik, tak proč ne. Podle atmosféry ve třídě a “psavosti” žáků můžeme jednou za čas zadat nějaký úkol z oblasti tvůrčího psaní, u kterého necháme široké pole možností, jak ho pojmout.

8. Psát co nejvíce.

Už jsme si vyjasnili, že není nutné psát všechny slohové útvary v nejdelším možném rozsahu, a to nám zároveň umožňuje zařadit nějakou formu psací aktivity do každé hodiny. Nápady na tyto aktivity najdete v materiálu Píšu, tedy jsem: tipy, co psát. Budou-li žáci zvyklí na to, že se na hodinách prostě píše, ale že to nemusí být nudné, máme do budoucna na čem stavět.

9. Zařazovat párové psaní.

Některé slohové útvary mohou žáci zpracovávat i ve dvojicích. To má pro nás jako učitele hned dvojí benefit, protože nestrávíme tolik času zpětnou vazbou, zvlášť pokud se jí chceme věnovat přímo v rámci hodiny, a zároveň se mohou žáci vzájemně inspirovat. Zásady, které jim vštěpujeme my jako učitelé, mohou z úst vrstevníka získat daleko větší váhu.

10. Rozšiřovat slovní zásobu.

S dovedností psát jde ruku v ruce také šíře aktivně užívané slovní zásoby. Pokud musí žák nad každým druhým slovem usilovně přemýšlet či ho dokonce dohledávat ve slovníku, je pochopitelné, že se z činnosti stává velmi frustrující proces. Je tedy vhodné pravidelně zařazovat aktivity na rozšiřování slovní zásoby:

11. Cvičit práci se slovníky.

Díky slovníkům či pravidlům českého pravopisu může být příprava i samotné psaní snazší, musíme však žáky učit efektivnímu používání. Když si budou vyhledávat každé slovo, jež mají v hlavě ve svém jazyce, bude jejich práce pomalá, náročná a nakonec i frustrující. Učme žáky využívat při psaní především to, co znají, a slovníky používat jako kontrolní nástroj či doplněk na vytříbení jejich běžného jazyka. Aby se ve slovnících žáci správně orientovali, je nutné je seznámit také se zkratkami používanými v daném slovníku.