Rozpoznání možných SVP u vícejazyčných dětí

Co dělat, když mám ve třídě vícejazyčného žáka a je tu možnost, že má přidružené postižení, poruchu učení nebo trauma?

Vícejazyčné dítě přichází do českého vzdělávacího prostředí nejen s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka, ale také s očekáváními, které s sebou přináší jiné kulturní a jazykové rodinné zázemí, a s rozdílnou migrační zkušeností. To vše může mít různé projevy v souvislosti s povahou dítěte, jeho schopností adaptace i s nastavenými podmínkami školy, do které přichází. Někdy je obtížné rozpoznat jasné znaky toho, co ještě patří mezi běžné projevy postupující adaptace a co už může být známkou například poruchy učení, chování, úzkosti či postižení. Ne všechny projevy jsou vždy jednoznačné, některé mohou být pouze hraničního rázu.

Kdy mám jako pedagog zbystřit? Co poukazuje na fakt, že se nejedná jen o nedostatečnou znalost vyučovacího jazyka, ale o další speciální vzdělávací potřebu, a je tudíž vhodné doporučit návštěvu PPP?

Desatero všímavého pedagoga

1. OHLEDUPLNOST: Má dítě dostatek prostoru a času na adaptaci? Potřebuje více času než jiné děti? Jsou patrné známky zlepšení nebo se stav dále nevyvíjí? Vždy zohledníme nutnou dobu k adaptaci, u některých dětí může trvat déle (např. 1 rok), u většiny bychom měli začít pozorovat známky zlepšení cca do 6 měsíců. Teprve pak si všimneme, jestli dítě vykazuje obtíže v níže popsaných oblastech, samozřejmě vždy s ohledem na jeho věk a dosavadní vývoj.
2. KONCENTRACE: Je dítě schopno se soustředit? Vykazuje stále motorický neklid, nebo naopak ulpívá pohledem (zahledí se), nebo se zcela ponoří do jediné činnosti? Jak rychle se unavuje?
3. HRUBÁ MOTORIKA: Jaká je celková obratnost dítěte, jeho schopnost v balančních cvicích, koordinace jeho pohybů?
4. JEMNÁ MOTORIKA: Jaká je motorika rukou, prstů, mluvidel, jak dobře ovládá koordinaci oko - ruka? Má obtíže v grafomotorice? Jak mu jde sebeobsluha (např. knoflíky při oblékání apod.)?
5. ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ: Jak si plánuje dítě řešení zadaných úkolů a problémů? Ví, nebo má vlastní představu o tom, čím začít a jak postupovat? Dokáže dodržet pracovní postupy a směrovost (zleva doprava, shora dolů)? Jak zvládá sebeorganizaci?
6. PAMĚŤ, UČENÍ, MYŠLENÍ: Má dítě obtíže se zapamatováním si viděného a slyšeného i po dostatečném opakování? Jak se dítě učí nápodobou? Ve spolupráci s rodičem - Rozumí souvislostem a aplikuje nově naučené věci? Má dlouhodobé obtíže s určitou dovedností?
7. ZRAK A SLUCH: Jak dobře vnímá a rozlišuje dítě barvy, tvary, rozklad celku a detaily? Umí určit shody a rozdíly? Vnímá a reprodukuje rytmus? Sluchově rozlišuje zvuky?
8. ÚROVEŇ HRY: Obzvláště v předškolním věku si všimněme, jak se dítě zapojuje do skupiny vrstevníků, jak s nimi interaguje při volné hře/přestávce, na výletě a jak citově prožívá tyto vztahy a případné konflikty.
9. POZOROVÁNÍ: Je nejdůležitějším nástrojem učitele. Pozorujeme dítě ve školním prostředí, při výuce a řízených činnostech, ale také mezi vrstevníky, tj. o přestávce a při volné hře. Také můžeme dítě pozorovat v situacích, kdy mluví s rodiči, příp. s kamarády, kteří hovoří jeho mateřským jazykem, a všímat si, jestli se chová jinak, nebo vykazuje naopak podobné obtíže jako při komunikaci a práci v češtině.
10. SPOLUPRÁCE S RODIČI: Zeptáme se rodičů, jestli nemá dítě rovněž obtíže ve svém mateřském jazyce a domácím prostředí. Jestli správně artikuluje v mateřském jazyce, tvoří správně věty a tvary a jakou má slovní zásobu. Má obtíže si vybavit některé pojmy? Vyjadřuje se pohotově? Pro vhodnou motivaci je možné od rodičů zjistit, jaký systém hodnocení a odměn jim funguje v domácím prostředí, a využít jej i ve školním prostředí.

Pokud si v některých bodech odpovíme, že se objevuje určitá nedostatečnost, je vhodné:

• zaměřit se na ni v různých situacích (řízená x volná činnost)
• zaznamenávat ji v pravidelných časových intervalech (např. 1x týdně)
• všímat si více souvislostí, které s sebou projev nese (např. dítě je neklidné, reaguje se zpožděním, nezvládne opakování mluveného/slyšeného - může se jednat o mírné sluchové postižení)
• svolat schůzku s rodiči za přítomnosti tlumočníka a zjistit, jestli si nevšimli podobných projevů (dbáme při tom na interkulturní citlivost a s respektem rozptýlíme případné obavy ze stigmatu poruch učení, postižení apod.)
• všímat si možných průvodních jevů, které mohou (ale i nemusí) napovědět tomu, jaký je původ přidružených obtíží (např. dítě často nemá čisté oblečení, bývá unavené - sociální důvody, reaguje nepřiměřeně, vznětlivě, ustrašeně - trauma…)

2. spolupracovat a konzultovat se školním poradenským pracovištěm (výchovným poradcem, speciálním pedagogem, školním psychologem), učitelem ČDJ. Společně nastavit 1. stupeň podpůrných opatření, který je možný bez vyšetření dítěte v PPP (vše doporučujeme zaznamenávat jako podklad pro PPP):

• plán podpory
• využívat principy práce s dětmi se SVP a naše desatero
• seznámit s nastavením dítě i rodiče

3. vyhodnocovat v průběhu sledování a nastavování podpory - max. 6 měsíců - máme přesně sepsáno vše, co již bylo nastaveno, co fungovalo, případně jak a za jakých podmínek, co nefungovalo, i když se změnila situace, vyučující, prostor apod. Následně doporučíme rodičům návštěvu PPP.
Při pozorování dítěte a ve spolupráci s vícejazyčnými rodiči může být velkou pomocí dvojjazyčný asistent pedagoga (DAP). Asistent, který ovládá stejný jazyk jako dítě a jeho rodina, se může zaměřit na to, zda jsou obtíže vázané na neporozumění v českém jazyce, nebo se vyskytují i v rodném jazyce dítěte. DAP má také skrze rodný jazyk a kulturní porozumění větší možnost proniknout k případným těžkým nebo traumatizujícím okolnostem migrace.
Důležitá je spolupráce s týmem školy = zapojení všech učitelů, kteří daného žáka učí, do jeho pozorování a pravidelné vyhodnocování jeho pokroků společně v celém týmu zúčastněných pedagogů.