„Když jsem přijela do Čech, snad celý první rok jsem si připadala jako v bublině. Nemohla jsem z ní ven a nikdo do ní nemohl za mnou. I když jsem přes bublinu všechno viděla a slyšela, byla jsem úplně izolovaná. A nebylo to jenom jazykem, kterému jsem nerozuměla. Všechno bylo úplně jiné a neznámé. Pořád jsem se bála, že udělám něco špatně, směšně nebo prostě jinak. Tak jsem se radši neprojevovala vůbec,“ říká mladá žena z Mongolska s migrační zkušeností.
Podobné pocity zažívají všechny děti, které s rodiči přicházejí do nové země. Každé z nich opouští svůj jazyk, kulturu a blízké/komunitu a přichází do jazykově i kulturně více méně odlišného prostředí. Každá kultura je formovaná určitými idejemi, hodnotami a normami. Ty jsou ale skryté a po většinu času si je příslušníci dané kultury ani neuvědomují. Tento skrytý kulturní „obsah“ je nejvíc viditelný skrze vzorce chování. Jedná se o naučené způsoby, jakými členové určité kultury či komunity reagují na běžné každodenní situace. A jsou to právě tyto situace, ve kterých nově příchozí děti ztrácí veškerou jistotu. Koho a jak mám zdravit? Mám mu potřást rukou? Můžu se mu dívat do očí? Můžu se tu vysmrkat? Jak mám jíst? Myslí to vážně nebo je to jen legrace? Je to vhodné oblečení? Můžu si k nim o přestávce stoupnout? Můžu k nim domů?
Infografiku je možné stáhnout zdarma ve formátu PDF.
Ve „své“ kultuře získáváme odpovědi na takové otázky přirozeně a velmi často nevědomky prostřednictvím slov, gest a výrazů tváří nejprve rodičů, později i dalších lidí v našem okolí. Jako součást zvyklostí patří do naší kultury, stejně jako jazyk, kterým mluvíme. Závisí na nich jistota a klid každého z nás, že se chováme adekvátně situaci a prostředí. Pokud se však ocitneme v jiné kultuře, většina z těchto odpovědí ztrácí platnost. Nemáme se o co opřít. Cristina Igoa nazvala ve své knize The Inner World of the Immigrant Child tento fenomén jako vykořenění (uprooting). Situaci přirovnává k vytržení a přesazení rostliny.
„I sebeopatrnější přesazení znamená zásah do života zakořeněné rostliny. Takovou změnu zvládne jen díky péči zahradníka. Podobný šok zažívají i „přesazené“ děti. Je důležité si uvědomit, že i ony potřebují péči svého okolí (pedagogů, vrstevníků a ostatních), aby zvládly svůj přechod do nového společenského prostředí.“ (Igoa)
Zdroj:
Igoa, C.: The Inner World of the Immigrant Child, Lawrence Erlbaum Associates, 1995
Obsah článku
Jaké mohou být reakce na vykořenění?
Situace, kterou zažívala dívka z Mongolska je pro nově příchozí děti s OMJ více méně typická. Děti jsou vytržené ze svých kořenů, izolované, frustrované, zažívají kulturní šok, jsou unavené, demotivované. Některé zažívají tzv. tiché období, kdy nemluví anebo jen šeptají, jiné si naopak snaží rychle získat ztracené postavení a jazykovou bariéru řeší neverbální komunikací. U temperamentních chlapců se můžeme setkat s agresivními reakcemi, kdy frustrace z neporozumění situaci nebo nemožnost jiného způsobu sebevyjádření vyústí do agrese. V obou případech se jedná o naprosto přirozenou reakci.
C. Igoa popisuje ve své knize následující pocity dětí ve stádiu vykořenění:
- Emocionální mix – děti se těší i bojí zároveň.
- Kulturní šok – ten se může projevit depresí, zmateností nebo frustrací. Reakcí na to pak bývá uzavření se světu, apatie nebo naopak agresivní chování. Jde o nejtraumatičtější stádium života dětí imigrantů.
- Izolace, osamělost – osamělé se zpočátku cítí všechny nově příchozí děti, některé i dlouho po příchodu.
- Bezmocnost, zranitelnost – pokud v prostředí nikoho neznám a navíc nerozumím okolnímu jazyku a mnohdy ani dění okolo, je tím hodně ohrožen pocit bezpečí a pohodlí.
- Vyčerpání – pobyt v novém jinojazyčném prostředí vyčerpává psychicky i fyzicky.
- Akademické problémy, neúspěšnost – učit se v novém jazyce je složité, proto úspěchy přichází pomalu. Má to samozřejmě významný vliv na motivaci. Nejhůř tento propad nesou snaživí a ambiciózní žáci.
- Tlak na asimilaci – česká společnost byla dlouho homogenní, proto má mnoho lidí, včetně některých učitelů, pocit, že by se měli „cizinci absolutně přizpůsobit našemu způsobu života“. Málokdo přemýšlí do hloubky, co to udělá s identitou dítěte, vztahy s rodiči apod. (více o identitě dětí imigrantů píší autoři Suárez-Orozco ve své knize Children of Immigration).
- Rezistence na změnu – náhlá změna, kulturní šok, odlišnost, neporozumění, to všechno může být příčinou toho, že děti se odmítají učit česky, nechtějí se zapojovat, nemluví apod.
- Potřeba integrace obou světů – děti si potřebují propojit svůj původní „světonázor a zkušenosti“ s tím novým. Bez toho opět přichází problémy identity, které mohou vést k různým patologiím.
„Víc než neznalost jazyka mě poznamenala ztráta kulturní identity. Když jsem seděl ve třídě, cítil jsem prázdnotu. Musel jsem se pořád adaptovat. Potřeboval jsem kulturní spojení. Potřeboval jsem, aby se mi okolní svět přiblížil. Aby zahrnul i moje myšlenky a pocity.“ (C. Igoa)
Co s tím můžeme jako učitelé dělat?
Je jasné, že neexistuje pro všechny děti platný návod, jak tuto situaci zvládnout. Tak jako každé dítě reaguje po svém, tak samozřejmě na každé dítě platí něco jiného. Všichni ale potřebují od učitele i dalších zúčastněných určité typy intervencí.
C.Igoa ve své knize shrnuje čtyři typy intervencí.
- poslouchat, co dítě říká,
- snažit se o kulturní porozumění,
- nechat dítě „zakořenit“, umožnit mu zažít pocit, že má kořeny,
- umožnit dítěti někam patřit.
„Důležité je vědět, že mám před sebou dítě učící se nový jazyk a kulturu. Člověka v procesu, ne člověka s problémem.“ C. Igoa
Christina Igoa ve své knize popisuje zkušenost s kreslením příběhů, které dětem umožnily zažít výše zmíněné. Igoa nechala děti kreslit příběhy na “filmové pásky”, jakési komiksové zpracování jednoduchého příběhu. Ten děti doplňovaly jednoduchými popisky, které mohly i nahrát na magnetofon. Výsledné výtvory autorku překvapily: “Prostřednictvím umění děti imigrantů vyjadřují své celé já světu kolem, takže jsou vidět i slyšet”.
Ukázka příběhu „The Little banana“, který nakreslil a okomentoval čínský žák. Vypráví o banánu, který si žije svůj osamělý život až jednoho dne najde jablko pod stromem, vezme ho domů, umyje, ochutná a pak si jde pro další. A je šťastný… (většina příběhů, které děti kreslily, byla takováto „podobenství“).
Dnes je sebevyjádření ještě jednodušší. Využít s dětmi můžete například dostupný program Microsoft Photo story 3, kde mohou komentovat vlastní či stažené fotografie, doprovázet je hudbou atd.
Praxe ukazuje, že dětem nesmírně pomáhá bezpečné prostředí kroužku češtiny jako druhého jazyka nebo třídy pro jazykovou přípravu, kde jsou všichni přibližně na podobné úrovni a odpadá stud a pocity méněcennosti.