Lisa

Lisa přijela za rodiči až po dvou letech jejich pobytu v České republice. V Moldavsku je velká nezaměstnanost, a tak, když se objevila nabídka práce v Praze, odjel do ČR nejprve tatínek a po třech měsících i maminka. Lise bylo tehdy dvanáct. Práce v továrně byla náročná, a než si rodiče mohli dovolit pronajmout vyhovující byt, trvalo to déle, než sami čekali. Zatím bydlela Lisa u babičky.

Lisa na tu dobu nerada vzpomíná, říká, že to bylo pro ni moc těžké. S rodiči sice mluvila často po telefonu a na Vánoce přijeli na měsíc domů, ale pořád se jí stýskalo. Proto byla nadšená, že se konečně bude o letních prázdninách stěhovat za rodiči, a do Prahy se moc těšila.

V Moldavsku ukončila devátou třídu s vynikajícím prospěchem. Rodiče chtěli Lisu zapsat do devátého ročníku na základní školu, aby se nejprve naučila česky. Nikde ji však nechtěli přijmout, protože devět let povinné školní docházky už měla splněno. Výuku v češtině na střední škole by také nezvládala a kurzy češtiny jako cizího jazyka byly velmi drahé. Nakonec se od známých dozvěděli o kurzu českého jazyka pořádaného jednou neziskovou organizací. Tam také Lise pomohli později s uznáním rovnocennosti základního vzdělání. Nostrifikace byla nutná pro to, aby se Lisa mohla v příštím školním roce hlásit na střední školu.

Lisa měla o výběru střední školy jasno, chtěla jít studovat cestovní ruch, protože ji bavily cizí jazyky. Protože dělala v českém jazyce pokroky, zapsali ji rodiče od druhého pololetí na soukromou střední školu, aby zvládla češtinu také jako vyučovací jazyk. V březnu si podala tři přihlášky na střední školy. Díky dobrému prospěchu se dostala na hotelovou školu bez přijímacích zkoušek.

První ročník byl pro Lisu velmi obtížný. I když češtinu ovládala dobře, měla problémy s porozuměním odborným výrazům. Kromě cizích jazyků, matematiky a tělocviku se jí zhoršil prospěch snad ve všech předmětech. Pro Lisu i rodiče to byla nová situace, navíc rodiče nemohli dceři s učivem nijak pomoci. Vztahy v rodině byly napjaté. Lisa rodičům vyčítala, že ji nutí stále se učit, a přitom ona už umí lépe česky než oni. Vadilo jí, že jsou dlouho v práci a nemají na ni čas. Chyběly jí kamarádky z domova, mezi spolužáky si zatím nové nenašla.

Nakonec se rodina rozhodla, že znovu využije podporu poradenského centra. Tam Lise našli dobrovolníka, který s ní opakoval to, čemu ve škole nerozuměla. Chodila také na doučování české gramatiky společně se čtyřmi dalšími prváky z různých zemí. Zjistila, že není sama v podobné situaci a že si vůbec nevede špatně. Ve škole měla vstřícnou třídní učitelku, a tak se pomalu začala situace obracet k lepšímu.

Dnes už je Lisa v posledním ročníku hotelové školy a ráda by pokračovala ve studiu managementu cestovního ruchu na vysoké škole. Na krizové období na začátku střední školy se dnes už dívá s odstupem. Myslí si, že měla sama na sebe příliš vysoké požadavky. Zvládnout přechod ze základní školy na střední byl těžký i pro její české spolužáky, ona musela zvládnout přechod na jiný styl učení ještě k tomu v cizím jazyce. Co Lise hodně pomohlo? Kamarádi z doučování, podpora třídní učitelky a to, když postupně zapadla do třídního kolektivu.