Nianai

Nianai je osmiletá dívka hebrejského původu, která chodí do druhé třídy ZŠ. Nianai není typický migrant, protože se narodila v Česku. Ale přesto spadá do cílové skupiny žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ), jejichž rodina nebo oni sami mají zkušenosti s migrací ze své země původu, a nastupují do české školy bez dostatečné znalosti vyučovacího jazyka. Rodiče Nianai pochází z Izraele a přistěhovali se do Prahy před několika lety za obchodem. Česky nemluví; matka, se kterou třídní učitelka nejvíce jedná, komunikuje především v angličtině. Česky rozumí jen trochu. Jejich rodný jazyk je hebrejština.

Nianai nastoupila do první třídy bez znalosti vyučovacího jazyka. Původním záměrem rodičů bylo studium na mezinárodní škole s vyučováním v angličtině. Nianai proto chodila do anglické mateřské školky a česky se vůbec neučila. Rodiče se ale na poslední chvíli rozhodli, že dají svou dceru do české školy. Proto nastoupila první den do školy, aniž by komukoliv rozuměla. Její jediný zprostředkující jazyk byla angličtina, kterou komunikovala s učitelkou i s některými spolužáky, kteří také pochází z anglicky mluvícího prostředí.

Prvotní adaptace Nianai do školního prostředí byla velmi svízelná, protože dívka se kvůli jazykové bariéře upnula na svoji paní učitelku a bez její přítomnosti neustále plakala. Díky jazykové bariéře a s ní spojené izolaci byla velmi přecitlivělá. Tak probíhalo celé první pololetí, situace se změnila až v březnu, kdy třída odjela na školu v přírodě a Nianai tam začala více komunikovat.

Spolužáci přijali Nianai velmi dobře, nejlepší vztahy má ale s těmi, se kterými může komunikovat v angličtině. Mezi spolužáky je oblíbená, díky svým uplakaným počátkům k ní spolužáci přistupují trochu ochranitelsky. Otázka je, jak dlouho jim to ještě vydrží. Jazykovou bariéru děti dokážou překonat různými posunky, gestikulací apod. Přesto jsou vzájemné komunikační možnosti oboustranně omezené. Zatím se ale všichni snaží.

Co se výuky týká, v prvním ročníku Nianai jen poslouchala a opakovala jednoduchá slova, naučila se několik základních frází a pokynů a začala trochu komunikovat. Naučila se číst a psát, stejně jako její spolužáci, ale obsah vět a slov jí kvůli jazykové bariéře často uniká. Ve druhém ročníku k ní nastoupila na několik hodin asistentka pedagoga, která se zpočátku snažila zapojovat ji do probírané látky. Brzy ale zjistila, že přestože jsou texty v čítance, písance i mluvnici relativně jednoduché, jejich slovní zásoba je pro Nianai nesrozumitelná. V textech i doplňovačkách se ztrácela, mluvnické pojmy jako např. tvrdé a měkké souhlásky pro ni nebyly pochopitelné z jednoduchého důvodu – slova neznala, neuměla vyslovit, a proto nemohla i/y doplnit. Většinu výuky byla znuděná, unavená a nemotivovaná. Asistentce připadala zpomalená, nesoustředěná. Proto se rozhodla učit ji podle principů češtiny jako cizího jazyka a jen jakoby zpovzdálí sledovat učivo druhého ročníku (i/y, ě atd.).

Díky tomu, že pro ni učivo bylo najednou srozumitelné, mohla Nianai pokračovat vlastním tempem a viděla jasně své pokroky. Začala být velmi aktivní, výuka ji bavila a bylo vidět, že se těší, co se nového naučí. Rodina ve stejné době zajistila studentku na domácí doučování, a proto začala být výuka systematičtější. Za poslední měsíce, kdy Nianai začala se systematičtější výukou češtiny, udělala velké pokroky. Jejímu přijetí do kolektivu a jistému rozmluvení pomohl týdenní intenzivní pobyt mezi dětmi na škole v přírodě, zatímco jejímu zapojení do výuky a proniknutí do tajů a struktury češtiny zase napomohlo přizpůsobení učiva jejím jazykovým možnostem. Přesto je teprve na začátku a má před sebou ještě dalekou cestu. Důležité pro její zvládnutí je podpora při výuce i doma při přípravě do školy.